Za první republiky radí otec dceři.

Dzioucho dzierž se tego synka , robi ve werku a mó kolo

Gambrinus v trafě.     

Při výstavbě spojité tratě byly dobré vztahy se skupinou montéru z Plzně. Slovo dalo slovo i sud piva  dorazil do sklepa trafostanice. Ve sklepě trafostanice se čepoval Plzeň -Gambrinus  . U výčepu stál Eston. V tuto dobu došla do elektroúdržby opakovaná kontrola na tlakové nádoby. Pan z bezpečnosti práce došel k vedoucímu ing. S.  sdělit mu tuto formalitu s tím že jemu věří a nikde nepůjdou.  Šef ale trval na svém ( chtěl se pochválit jak jsme to zmakli) tak šli do sklepa k tlakovým nádobám. Po otevření dveří to tam bylo jak v hospodě. Celá údržba na pivě , kouře že nebylo vidět a veselo. Eston právě dočepoval a se štucem se otočil na šéfa vemte si. Šéf zůstal zkoprnělý nejraději by si také dal. To byla rána. Celá údržba v 11 hod. domů a zbytek piva vylít. Druhý den  šef nejvíc litoval že si nemohl taký vypít.  Šef Jan S. byl velice tolerantní k alkoholovým výstřelkům a také si dal.      

Na poradě 372 často  usnul ( jako dnes kníže) a učastnici porady  jej budili.

Každý rok se hrál fotbal svobodní – ženatí ( v údržbě bylo kolem 200 pracovníků) .  Byla to velká sportovní a kulturní událost. Po utkání byl většinou guláš ze psa nebo řízky samozřejmě také ze psa i žáby byly. Zápas většinou vyhráli ženatí díky uplacenému ženatému rozhodčímu. Občas písknul penaltu jen aby se dosáhlo výsledku který byl očekáván. A to potom bylo dusno.  Když se trochu víc vypilo začalo se jako vždy dělat.  Na Tyrské u Napoleona  v hospodě většinou šéf skončil v rohu místnosti kde dva ho chtěli zbít a tři jej bránili.  V pondělí byla řada před kanceláři kde se útočnici omlouvali , šéf ( Josef K ) vždy řekl y  proszym cie jo vjiym,  dobré.

A za rok se to opakovalo.

Na jedné směně  probíhal každou odpolední směnu ( často i noční) sraz na poruchovce Blokovny 2 a v 14 hod. 10 min.  se začínaly hrát karty a přitom se popíjel alkohol různých dodavatelů . Nejčastěji to byl polský Spiritus dodávaný z Hrčavy. Hrály se zásadně hercky. Jak to bývá občas někdo švindloval. Vynikal v tom Emil.  Jednou odpoledne mu Jiří  řekl ještě jednou a uvidíš ..A uviděl,  tvrdá pěst vyrazila Emilovi všechny zuby které mu výrazně vyčnívaly dopředu. Samozřejmě byl z toho průser ale jako vždy se to ututlalo. Emilovi se nějaký čas  mluvilo bezzubý Bill . Potom ale dostal krásné , rovné , bílé zuby.  Většina elektrikářů byla názoru že Emilh by měl Jurovi poděkovat  za krásné bílé zuby. Srazy na nějaký čas ustaly. Hercky byly přesunutém do jiných center a jelo se dál.

Emil  se vyznamenal rovněž v civilním životě a vždy po nějaké té skleničce.  Na Tyrské se hrál fotbal svobodní – ženatí , guláš jak bylo zvykem u podobných příležitosti byl  ze psa.  Všichni jsme se po zápase pěkně nakopali. Emil šel z Tyrské až do Vendryně k vlaku pěšky . Cestou ho ještě podkormil u Buriana a potom v Zobavě.  Při čekání na vlak obsluha závor  spustila rampy, Emil s tím nesouhlasil a chtěl je zvednout. Obsluha ( žena) zabránila  Emilovi zvednout rampy. Emil se svlékl do naha ,ženská utekla do budky a Emil rampy zvednul. Naštěstí trabant, který přijížděl, zastavil před přejezdem, kde právě jel vlak. Událost vyšetřovala veřejná bezpečnost Třinec.

Emil měl štěstí – nebyl svědek , žena  byla tak rozrušena že nebyla schopna jej identifikovat.

Jindy šel Emil v podroušeném stavu kolem hřbitova v Bystřici zaujal ho smuteční projev kněze nad hrobem. Tak začal přes plot mluvčímu podžynzlać( napodobovat).  Řešil Národní výbor v Bystřici a Emil zase sekal nějaký čas dobrotu.

Za nějaký čas šel Emil z restaurace kolem požární zbrojnice v Bystřici a z dlouhé chvíle přitlačil na tlačítko Požár. Hasiči byli na cvičení v Jablunkově a v rozrušení jeli velkou rychlosti k požáru do Bystřice. Samozřejmě to přehnali a nabourali i nedojeli. Nic by se nestalo ale Emila viděl soused tak zase úřad.

Jízda na kole.

Jednou v sobotu šel Zdeno na pivo do hospody v Hnojníku.  Aby se rychleji dostal na místo vzal si kolo. V hospodě byla dobrá partija tak se sedělo a popíjalo pivo a pak i tvrdé. Když už bylo dost ,tak se vydal na cestu domů a na kole. Už byla sranda když na něho nasedal. Celá hospoda v okně a Zdeno ne a ne. A pak se to podařilo.  Odstartoval. Mezi hospodou a bydlištěm je potok Stonávka. Přes Stonávku vede lávka a běžně se kolo vede pěšky . Zdeno byl ale ve formě a tak jel. Nedojel – skončil ve Stonávce, pod kolem, mocno poturbovany ( potlučený).  Odřeniny by nevadily ale koleno byla baňa. Tak celý následující týden seděl v třetím patře NST a mazal a mazal vším co bylo jen aby koleno povolilo. V elektroobjektu to vonělo jak někde u báby kořenářky. I zahojilo se. Chlapi jako vždy úsměvy, rady , provokace a bylo veselo

Na jedné směně dělal předáka pracovitý,  skromný Edek , prakticky nepil, ale neodmítnul. Když partyja popíjala tak Edkovi také nabídli , první, další a další a potom říkali dejme mu ještě jednu bude sranda. Když měl Edek tak akorát stačilo se zeptat na Wermacht. Edek začal - místo pušky vzal smeták a za řízných německých povelů ( sám si je dával) pochodoval , k zemi, vstyk a někdy se i po dílně plížil ,vše z velkým nasazením.  Jako vysvětlení Edek narukoval do Wermachtu v únoru 1945 jako 16letý kluk. Po 14 denním výcviku byl nasazen k záchraně třetí říše.  Při prvním útoku Rudé armády někde v Čechách, starý frontový  němec a Edek hodili pušky do studny a dezertovali. Pěšky dorazil až do Třince.

Zootechnik z JRD Detva súdruh Pinka.

Po Hrádku a okolních vesnicích chodil zootechnik pan Pinka a sepisoval objednávky na výkup krav. Po nikom nic nechtěl ale, když dostal do kapsy nějakou stovku zvýšil cenu krávy. Vydal potvrzení o výkupu a termín kdy má chovatel být s krávou u cesty. V daný den a čas chodil náš uznávaný odborník a zkušený elektrikář Pavel  v Hrádku kolem cesty a vyhlížel auto z Detvy. Nedočkal se. Zavolal do JRD Detvy. Tam už vzala telefon kriminálka a sepsali s ním data. Za nějaký čas jel do Banské Bystrice k soudu.  Jednou tuto životní zkušenost povyprávěl spolupracovníkům. Za několik dnů byl v životní velikosti nakreslen, jak vede krávu s textem jdu na prodej. Když to viděl, bylo mu  k pláči. Chlapi já jsem Vám chtěl poradit a vy si ze mě děláte srandu.